Advanta Cup 2017

      Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Advanta Cup 2017

4.–6. 8. 2017, Adršpašsko-teplické skály
Advanta je mezi letními orientačními etapáky známá především hrozbou bloudění mezi skalami, protože pořadatelé si zvykli tratě stavět v atraktivních terénech místních skalních měst rozesetých po kopcích oddělených divokými a strmými roklemi. Trvá tři dny a má tři etapy – delší sprint, kratší krátkou a kratší klasickou. Ve všech byly skály, a ne málo.

Z oddílu jsme vyrazily dvě početné skupiny, každá po své vlastní ose. První skupina jela autem již ve čtvrtek z FM řízená přiděleným velitelem akce Martinem Svobodou, s posádkou složenou z jeho ženy Maji, dcery Barči a Petra Kopečka. Druhé auto plné rodinky Popieluchů (Michal, Martin, Míša a Ivona) přijelo ze svého letního sídla v Čechách až v pátek. Setkali jsme se v poledne před startem první etapy v příjemně klidném kempu Kamenec v Teplicích nad Metují. Vítali jsme se dlouho a důkladně Martinovou slivovicí. Ale ne moc, čekala nás přece prví zahajovací etapa – horolezecká.

Nás, ještě nezkušené závodníky, zajímala doporučení těch zkušenějších. Ti totiž tvrdili, že terén je skalami tak záludný, že je třeba vše bedlivě identifikovat v mapě a raději zpomalit a jít na jistotu. Měli pravdu. Každé mylné odbočení z plánovaného postupu totiž vedlo ze skal prudce dolů a návrat do kopce na správný postup byl tak vždy velmi bolestivý.

Všichni jsme se nakonec shodli, že etapa byla opravdu horolezecká a ač trasy měly mezi 1,5 – 2 km, každý jsme v ní strávili mezi 40 až 60 minutami. Mnozí mohli být velice spokojeni a ostatní alespoň věděli čeho se další dny vyvarovat. Večer následovala porada nad mapami a pivem.
Druhý i třetí den byly v závodní rovině jako přes kopírák. Jen trasy se nenápadně prodlužovaly, skal ale neubývalo (organizátoři na to měli ovšem jiný, umírněný názor). Ba naopak. V druhé etapě nebezpečných roklí a skal spíš přibylo. Rychlejší byly jen závěrečné neskalnaté hustníkové postupy ke sběrné stovce. Organizátoři ji pojmenovali horoběžecká. Třetí etapa – běžecká – byla nejdelší a rozhodovala především strategie – dlouze a rychle oběhnout nebo přeběhnout a opatrně a pomalu přelézt.

S výsledky můžeme být nakonec spokojeni. Michal a Ivona skončili oba po třech etapách s vyrovnanými výsledky ve svých kategoriích v TOP 10 a ostatní většinou s dobrým pocitem postupného zlepšování.

Všichni jsme si tou tu báječně užili a moc se nám tu líbilo a do skal se určitě opět rádi vrátíme. Organizátorům palec nahoru J.

FOTO