Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme vždycky velmi rádi, když mezi nás zavítá Martin Telecký. Martin se na závod pořádáný oddílem SIT v Třinci na Kanadě nejen DOSTAVIL, ale také VYHRÁL v kategorii H65C (stejně jako Michal Bj. v H21C a Sára S v D10C). A po závodě SEPSAL tento neuvěřitelně poetický článek o lese, mapě, lesních skřítcích a bludných kořenech. Takže si uvařte čaj nebo kafe, jak kdo chce, pohodlně se usaďte a čtěte: Začalo to tak, že když jsem za křižovatkou na Tyrské odbočil na Kanadu a projížděl lesem, postřehl jsem několik markantních solo vývratů, jen je použít k posazení kontroly.
V duchu jsem si řekl:
„vy jste krasavci, vysokými orosenými rameny čmáráte dlouhý stíny do ostružin, nohy koupete v jámách vody po nočním lijáku… Ale máte smůlu, mapař vás zignoroval, stavitel vás dnes jen obejde, zbloudilý závodník se o vás neopře.
Jakou strategii pro dnešek radíte, kluci?“
„Hmm, dnes nesmíš bloudit jak minule. Hustníky raději oběhni a drž se pevně svýho stínu“, řekly Kořeni.
Což o to, nebloudit, ale když po zkušenosti z minulého týdne se zas bojím jít do lesa bez busoly. Přitom busola děsně zdržuje, zastavení, pak rozběh, to nebere jen čas, ale i sílu. A té, tak nějak, v poslední době, nemám nazbyt.
„Jasně, na busolu se vyprdni“ teleportovaly kořeny. „Jen koukni před startem na hodinky a drž se svého stínu!“
Pokud nějaký OBéčák tuhle Rumcajsovu fintu ještě nezná, prozradím, jak mne to před půlstoletím školil.
„Martine, když svítí slunce a je pravé poledne, postavíš se zády k němu, stín ti ukazuje sever a mapu máš správně orientovanou. Každá hodina je o 15ti stupních azimutu. Když dnes budeš startovat v jedenáct, ukazuje tvůj stín 345stupňů. Drž se stínů. Jestli chceš dnes Mirkovi Bialožytovi ukázat záda, tak se na busolu vyprdni! A nezapomeň si brejle, ať ty hustníky na mapě přečteš!“
Ještě mi chyběl v tom Kanadském lese jeden důležitý pokyn, a to bylo Gavendovo: „…na krátký kontroly musíš krokovat!“
Jojo, kdybych pamatoval a uplatnil, mohl jsem být i pod 10minut na kilometr.
Nevadí, Mirka busola zdržovala a vyčerpala natolik, že nějaké moje drobné ztráty na dohledávkách nehrály roli.
A měl jsem velké štěstí.
Za to, že jsem ráno pochválil a politoval vývratové KOŘENY, postaraly se o to, že všici OBLUdňáci/dičky se mi vyhnuli/y.
A pak ještě o to, že když přestalo svítit slunce a já ztratil svůj dlouhý stín při dohledávce stromu v hustníku, tak přede mnou se z ničeho nic objevil malý Rumcajzníček s lampičkou a svítil mi na cestu ke každé další kontrole.
Tudíž už jsem neměl problém pařezových dohledávek u neviditelných kupek.
Kdybych nevyhrál, tak bych Vám to nenapsal.
A propos, mám se stydět za Kanadské vítězství zapříčiněné Nápomocí Vyšší mocí Lesních Kouzel a Čar?
Ten závod byl hezký. Čvachtačka.
Nakonec i bez toho, že v mapě chyběli kurňa Kořeni, svážky okolo potoka a přebývaly pidipidiKupky.
Děkuji pořadatelům, děkuji Mirkovi že nechvátal a džentlmensky mi to nechal.
Věděl proč. Taky ho trénoval Rumcajs.
A když teď posloužil mně, tak mu tu radost z vítězství nemohl vzít.
P.S. prosím o minutu ticha za ing. Jaroslava Opletala