Takhle jsme byli ještě čerství před startem E5: „the steep one“.
Začátkem července jsme se vypravili na rodinnou orienťáckou dovolenou do rakouského Štýrska. Austrian O-days nabídly celkem šest etap, dvě městské a čtyři lesní. Bylo přihlášeno přes 600 účastníků z mnoha evropských zemí i ze zámoří, potkávali jsme závodníky třeba z USA, Austrálie nebo Nového Zélandu.
Šest závodů během sedmi dnů jsme pojali jako opravdovou výzvu. První dvě etapy se běžely přímo v Grazu. Délkou to byly middlo-klasiky, charakterem ale samozřejmě městské sprinty – průchody, schody, kostelíky, areály volnočasových center, spousta branek a plotů.
Na E1 jsme se ocitli v kuriózní situaci, ukázalo se totiž, že bydlíme přímo na mapě, tedy v zakázaném prostoru. Na shromaždiště jsme sice viděli z balkónu, ale do centra jsme se plížili více než kilometrovým obchvatem. Po závodě jsme dokonce zjistili, že jedna z kontrol byla umístěna přímo ve vnitrobloku našeho ubytování (ale nikdo z nás ji na trati neměl). E2 nás zavedla přímo do historického centra včetně vrchu Schloßberg. Na této etapě bylo i nezanedbatelné převýšení a probíhali jsme dokonce tunelem, který byl vybudován během 2.sv. války jako kryt pro civilní obyvatelstvo. Po těchto dvou etapách následoval den volna a pak už se šlo do lesa. Razantně se ochladilo, ze třicítek sešup na 15°C a vydatně pršelo. Každá etapa měla své přízvisko, E3 měla být „alpská“, většina účastníků ji bez váhání překřtila na „velmi mokrou“. Pak se počasí umoudřilo, srážky už nás minuly a panovaly na běhání příjemné teploty okolo 18-20°C. E4 a E5 byly terény dosti podobného charakteru, jaké známe od nás z ČR – táhlé svahy, hluboká údolí, místy skalnaté pasáže. Tyto etapy byly klasické tratě a velmi fyzicky náročné, se značným převýšením (to v Rakousku neumí organizátoři moc spočítat, většinou jsem na hodinkách měla navíc 80-100m, a to ne že bych dělala takové chyby). Závěrečná E6 se nám líbila asi nejvíce, běžel se technický middle v neuvěřitelně členitém terénu, spousta údolíček, rýh, dalo se udělat spoustu chyb.
Hodnotilo se pořadí zvlášť na městských závodech, zvlášť na lesních a celkové dohromady. V některých kategoriích tedy nebylo až tak těžké dosáhnout na bednu – stačilo se kousnout a absolvovat celý program :-) Magda obsadila ve W16 5. místo (z 8 závodnic absolvujících E1-E6), já jsem ve W45 dosáhla na 3.místo z pěti statečných. Ceny byly velkorysé – místní víno a vyhlášený dýňový olej. Chlapi běhali v nevyhlašované kategorii Open B (difficult short).